Návrh propojení tří vodních koridorů jako stavbu světově významné lokality.
Místo: Luková u Přerova
Rok : 2013/2014
Vizualizace : Jan Hostinský, Jan Mastník, Miroslav Kukrál
Prvek průplavu v mírně zvlněné krajině, zvláště jeho valy a zářezy působí jako nepřirozená bariéra, násep dálnice, či obranný val. Tak jej vnímáme z místa pod svahem podle, v naší republice, známých předobrazů.
Studie si bere za úkol představit projekt průplavu Dunaj - Odra - Labe ve zpracování jako transevropské dráhy. Průplav významem, měřítkem, i odkazem dalším generacím překračuje naši dobu a hranice.
Provázání s krajinou, mnohdy z hlediska proveditelnosti nutně brutálním zásahem, je možné typologicky pojednat jednotícím jazykem, kde každá jeho část promlouvá o přesahu celku, pozorovatel pak nevnímá val jako neurčitou dopravní stavbu.
Inspirace
Tvarosloví komunikace vodní plochy s krajinou bylo připodobněno úkazu stolové hory. Přirozená morfologie terénu v tisíciletém vývoji reaguje na vodní hladinu jako na pevnou břidlicovou desku. Úpatí hory jsou obrušovány do charakteristické vlny, vertikálně se pak přimykají hraně exaktního tvaru.
Řešení
Nízké výškové rozdíly v plavební dráze do pěti metrů překonává typ plavební komory, která ve svém tvarovém vyznění i technologickém pojetí působí jako mládě celé „rodiny” stavebních děl průplavu. Terénní vlnu zde nalézáme jen v čele valu komory, přerušenou hlavou výklopných vrat.
Druhým stupněm ve vývoji jazyka plavebních komor - do výšky patnácti metrů, je částečný průnik čelní terénní vlny betonovou masou, kde už pozorujeme náznak poddajnosti terénu. Komora je vybavena na pohled technologicky propracovanějšími zdvižnými tabulovými vraty.
Třetím typem jsou komory do maximální výšky, tj. dvaceti pěti metrů, které lemují úsporné vyrovnávací nádrže. Samotné tělo komory a nádrží je pojednané v betonových hmotách rozrážejících terén v obřích terénních vlnách. Kovové konstukce a četné detaily řešení technogie provozu betonovou jádro obrůstají a popisují měřítko přiznané monumentality.
Zcela ojedinělým typem je dvojice komor u Soutoku tří moří. Čtyřiadvacet metrů vysoké plavební komory zde vystupují skoro kolmo z dlouhého terénního zlomu nad jinak rovný terén a své vyrovnávací nádrže pod úhlem rozevírají jako reakci, spíše doplnění původně přírodního valu za nimi.
Dvojice plavebních komor je navrhována jako atrakce vodního stroje, jako otevřená encyklopedie vodního inženýrství.
Samotná hmota dvě stě šedesát metrů dlouhé betonové masy plavební komory ční nad terén v obludné velikosti a neskrývá svou tektoniku, výraz. Procházíme jím a pozorujeme nad námi masivní „potrubí” o průřezu 25m2 vystupující z vyrovnávacích nádrží a nořící se za masivní tlaková vrata, kterých se můžeme dotknout. Jedna po druhé se nádrže vyprazdňují a rozehrávají se ozvěnou kolem nás jako podmořské varhany. Pozorujeme zde a cítíme fungování vodního stroje.
„Rozevření” nádrží je zde užito z více důvodů. Prvním z ních je kompoziční působení v celku soutoku a přilehlé obce. V konceptu celé plavební dráhy je počítáno s tím, že v plavebních trasách bude nejprve postaveno vždy jen jedno ze dvojice zdymadel. Druhé bude přistaveno snad až za desítky let, kdy průplav začne být kapacitně plně využíván z obsazení tuzemských nákladních přístavů. Druhým důvodem je pak ukrytí provozu stavby a následných obslužných komunikací mezi nádrže a tělo zdymadla.
Křižovatka tří moří
Severního, Baltského a Černého, je samostatným prvkem ohraničeným trojicí bran.
Umístění vzešlé z předešlých studií proveditelnosti nedává možnost opsat soutoku rovnostranný trojúhelník, neumožňuje ani aby navazující plavební dráhy byly napřímeny a propujčily tak důležitost právě tomuto místu a přilehlým obcím nedaleko Přerova. Na soutok je plavebními mosty přímo napojena dvojice nejvyššího typu zdymadel. Vymezení prostoru soutoku trojicí nouzových/servisních uzávěr tak zde má za úkol i udržet rovnováhu významu mezi plavebními drahami.
Soutok je navržen jako jednoduchá, mírně vynesená deska, nejvíce rozepisuje myšlenku typologie v návaznosti okolního terénu. Ohraničený prostor slouží i jako příležitostné kotviště a je proto po obvodu osvětlen a vybaven mobiliářem.
Širší souvislosti
Cílem pojednání okolí místa soutoku byla nabídka „bodů zájmu”, na každé straně trojúhelníku nejméně po jednom , kde pozorovatel není postaven jen před zcela přehlednou situaci, která by ho jinak nenutila na místě déle setrvávat. Celý soutok je možné po mostech a cyklotrasách obejít.
Prvním z bodů je samotná přímo přilehlá vesnice Luková, která bude mít možnost ve zpětné reakci na novou turistickou destinaci poskytnout občanskou obslužnost celému areálu. V návrhu proto není uvažováno s restauračními provozy i z důvodu nežádoucí vzájemné konkurence.
Druhým je dvojice zdymadel, která je krom vnější strany pochozí koruny návštěvníkům přístupná. Lákadlem jsou i servisní kontroly klapek vyrovnávacích nádrží a vysouvání poloautomatického provizorní hrazení ve spojení soutoku a plavebních mostů.
Třetím je zahradní „altánek” na protilehlé straně soutoku. Dřevěná konstrukce půdorysně připomínající srdce či lipový list poskytuje zastřešení při občerstvení a odpočinku, toalety. Vzhledem k odlehlejšímu umístění je uvažována hlavně pro lodní a cyklo turistiku.
Posledním místem návštěvy je i parkoviště, ku vesnici na odvrácené straně zdymadel, na něž přiléhá částěčně zastřešený park - muzeum projektu s rozměrnou plastikou České republiky.
Dopraví řešení
V návrhu je zohledněna vytíženost místní komunikace a zvláště náročné napojení na sjezdy obslužné komunikace PK při výstavbě zřízením provizorní komunikací, jež bude po dokončení díla provozována výhradně jako cyklotrasa.
Zeleň
Objekt je sitouván doprostřed polí. Osázení okolí stromy není doporučeno. Sejmutá ornice je uschována v mohutném umělém násypu situovaném napravo od PK.
Informační systém
Dvojice plavebních komor je navrhována jako atrakce vodního stroje, jako otevřená encyklopedie vodního inženýrství.
