Návrh technických řešení

Featured Image

Výstava Ad Infinitum

Příprava a realizace interaktivního modelu černých děr.

Místo: Galerie Akademie věd, Praha
Autor : Jan Tůma, Jindřich Ráftl
Spolupráce : David Sivý, Jiří Mašek, Miroslav Kukrál, Ondřej Rakušan, Peter Oško, Zdeněk Trávníček
Rok : 2017
Fotografie : Miroslav Kukrál

 

 

"Ad Infinitum neboli „Do Nekonečna“ je výstavy, jež nás zavede do hlubin vesmíru, seznámí se špičkovým českým výzkumem a představí unikátní instalaci černé díry. Pojímá vesmír tak, jak ho nyní známe a jak ho zkoumají  vědci z Astronomického ústavu Akademie věd.

Výstava přibližuje  mezinárodní výzkumné programy, jako je zapojení do Evropské jižní observatoře, Evropské kosmické agentury či evropského projektu Strong Gravity zaměřujícího se na výzkum černých děr. Astronomický ústav AV ČR je významnou součástí těchto evropských výzkumů představujících horizonty lidského poznání.

 

 

Černá díra na vlastní kůži

Černé díry poskytují klíčové spojení mezi Einsteinovou teorií gravitace a skutečnými kosmickými objekty, které mohou astronomové ve vesmíru pozorovat a studovat. Informace získané ze záření o různých vlnových délkách nám pomáhají pochopit radiační procesy probíhající v místech se silnou gravitací v blízkosti černých děr. Černé díry je téměř nemožné vidět přímo, proto pozorujeme hmotu pohybující se v těsné blízkosti těchto objektů. Ta buď krouží kolem nich, padá na ně, nebo je vyvrhována z jejich okolí a může odhalit jejich vlastnosti." 

 

 

www.asu.cas.cz/articles/1222/19/vystava-ad-infinitum-pohlednete-do-hlubin-vesmiru

Featured Image

Výstava Ohrožené památky města Mosulu

Příprava a realizace interaktivních modelů třech mešit pomocí "AR" zobrazení v iPadech na podkladu fyzického modelu.
Příprava a výroba 3D a fyzického modelu stavby.

Místo: Galerie Akademie věd, Praha
Autor : Jan Tůma, Jindřich Ráftl
Spolupráce : David Sivý, Jiří Mašek, Miroslav Kukrál, Petr Vavrečka
Rok : 2017
Fotografie : Miroslav Kukrál

 

 

" Výstava Ohrožená architektura města Mosulu seznamuje návštěvníky s architektonickým dědictvím města, jehož osud závažně poznamenaly ideologicky motivované útoky radikální skupiny Islámský stát.

 

Výstavní expozice, v níž se prolíná archeologický a historický výzkum s moderními technologiemi, ukazuje současné možnosti zkoumání architektonických památek „na dálku“, především prostřednictvím dat dálkového průzkumu Země pocházejících například z amerických špionážních satelitních systémů. Zničené mosulské památky tak zásluhou českých odborníků znovu získávají svou původní, byť virtuální podobu. Návštěvníci mají jedinečnou příležitost seznámit se s opomíjenou mosulskou architekturou a zároveň nahlédnout do činnosti Orientálního ústavu AV ČR."

 

 

http://www.monumentsofmosul.com

Featured Image

Instalace Horizont událostí, Signal festival

Spolupráce na konceptu a realizaci.

Místo: Galerie Akademie věd, Praha
Autor : David Sivý, Jan Tůma, Jindřich Ráftl, Miroslav Kukrál
Spolupráce : Jan Nálepa
Rok : 2017
Fotografie : Alexandr Dobrovodský, Evey Taylor, Marek Volf, Petr Čech

 

 

„Horizont událostí je ve všeobecné teorii relativity hranicí v časoprostoru, za kterou události nemohou ovlivnit vnějšího pozorovatele. Zvláště důležitý je horizont černé díry, což je mezní plocha mezi ní a okolním vesmírem. Tento horizont je absolutní, je tedy nejzazší mezí z hlediska pozorovatele vně černé díry. “

anotace:     

Přechod horizontu událostí (event horizon) je z konceptuálního i vědeckého hlediska expresí tématu „ Za hranice známého“, jež byl mottem Týdne vědy a techniky 2016, v rámci kterého projekt vznikal. Na základě této nosné myšlenky byla vytvořena analogová světelná instalace, pracující s intenzivním světlem, jehož pomocí se snaží zprostředkovat pocit při cestě za horizont událostí.

Světy před a za horizontem přináší zcela kontrastní prožitky, spojené s katarzí při přechodu mezi nimi. Téma horizontu událostí a jeho přechodu je samo o sobě těžko uchopitelné z pozice racionální. Jelikož průzkum vzdáleného vesmíru je v současnosti prováděn především na základě analýzy záření, je zatím nemožné s jistotou stanovit, co se nachází za horizontem událostí. Z této oblasti totiž neuniká žádné elektromagnetické záření. Vzhledem k absenci validního racionálního základu se tak instalace Event Horizon zaměřuje na smyslovou oblast a emoce, které fenomén horizontu událostí vzbuzuje.

Vzniká tak umělecká instalace, jejíž percepce je založena na smyslových vjemech, jejich intenzitě a vzájemné kombinaci ve spojení s prostorem, jež umožňuje jednoduše inscenovat pohyb diváků v rámci instalace. Výrazové prostředky jsou minimalistické, důraz je kladen na jejich integraci do prostoru tak, aby v něm vytvářely dva rozdílné světy oddělené jasnou hranicí. Smyslové vjemy pak kulminují k této hranici, po jejímž překonání se pozorovatel ocitá v jiném světě narušeného času a prostoru.

popis:

Kromě nosné myšlenky vychází instalace Event Horizon z parametrů prostoru, pro které vzniká. Dualita světa před a za horizontem je umocněna prostorovým řešením, kdy se pozorovatel k horizontu blíží dlouhým převýšeným průchodem a po překročení horizontu se ocitá ve skrytém parku, o jehož existenci neměl tušení.

Horizont událostí je vytvořen pomocí vysoce výkonného reflektoru, který v kombinaci s dýmem vytváří oslepující bílou tmu. Smyslové vjemy se směrem ke zdroji světla a zvuku, které vytváří horizont, zintenzivňují až na hranici snesitelného. Po překročení horizontu se pak pozorovatel nachází v exteriéru, v němž je instalován systém pulzujících reflektorů, které vytváří iluzi narušeného časoprostorového kontinua. Tato forma byla zvolena na základě teorií, podle kterých za horizontem událostí dochází k chaotickému prolínání času a prostoru. Cesta je tak završena symbolickou metaforou neznámého.

Pro umocnění smyslového působení instalace byly zvoleny téměř čistě analogové technologie. Díky tomu bylo dosaženo kvality a intenzity prožitku, který byl skutečný a působící na smysly pozorovatelů. Kvality takto vytvořeného prostředí je nutné vnímat přímo na místě a instalaci tak dodávají silný site-specific charakter.

Právě autenticita emocí vznikající komplexním působením na široké spektrum receptorů je kvalita, na které je založena instalace Event Horizon. V době zprostředkovaných smyslů a emocí tak nabízí opravdové prožitky, které jsou nepřenositelné a nepřeložitelné do digitální audio-vizuální podoby.

Featured Image

Pohyblivá stěna, Expo 2015

Návrh opticého klamu, simulace pohybů, příprava výroby a realizace.

Místo: Pavilon České republiky, Miláno, Itálie 
Autor : Miroslav Kukrál
Rok : 2014
Fotografie : Pavel Barták
Produkce: Full Capacity s.r.o.

 

 

Posuvná příčka ze svařené hliníkové konstrukce kryje zázemí sousední instalace Laboratoř ticha. Byla navržena tak, aby akusticky i bezpečnostně oddělila řídicí centrum instalace a přitom mohla být kdykoliv rychle odsunuta. Na čelní straně příčky byl proveden pomocí "moiré" efektu optický klam, kdy černá mřížka zakrývá 3/4 tištěné plochy. Pokud se divák před příčkou pohybuje, vidí pokaždé jinou čtvrtinu grafiky. To bylo využito k natištění 4 po sobě jdoucích snímků animace, které se stále, při pohybu pozorovatele promítaly dokola za sebou.

 

 

Pro vyobrazenou grafiku, která měla příchozího navštěvníka instinktivně navádět do následujícího sálu, byla vybrána tématika kořenů, které "pumpují" živiny. Bylo proto zpracováno množství růstových simulací, které daly vybrat výsledné kompozici.

 

gif_01

 

Tyto cesty byly následně pokryty objekty, které ve čtyřsnímkové animaci "nafukovaly" objem kořenového systému.

 

gif_02

 

 

Featured Image

Země fantazie, Expo 2015

Návrh, simulace deformací, příprava výroby a realizace všech konstrukcí a obrobených tvarů.
Návrh a výroba plexisklových krytů.
Návrh a výroba bezpečnostní vitríny "Dalimilovi kroniky" s automatickou chadicí jednotkou a odvlhčováním.

Místo: Pavilon České republiky, Miláno, Itálie 
Autor : Jan Tůma, Jindřich Ráftl, Miroslav Kukrál
Rok : 2014
Fotografie : Jan Mastník
Produkce: Full Capacity s.r.o.

 

 

Situace

Výstavní prostor pro dočasné expozice Krajů a partnerů účasti ČR na EXPO 2015 je umístěn v 1.NP českého pavilonu. Z ochozu centrálního atria se otevírají dva vstupy do místnosti o výměře 71,3m2 čtvercového půdorysu. Protější stěna je prosvětlena jižním světlem skrze trojici francouzských oken.

Vzhledem k velkému počtu vystavovatelů v rámci této expozice a jejich rozdílným požadavkům na způsob instalace je ponechána většina plochy volná, nebo konfigurovatelná. Platformy jsou buď pevně zavěšené na stěny nebo řešené jako mobilní výstavní plochy, které je možno v případě potřeby umístit mimo expozici. Mezi vstupem a východem vymezuje výstavní prostor příčka, řešená jako základ pro variabilní police. Instalace nemá jednoznačně vymezený směr návštěvní prohlídky.

Konstrukce

Organicky tvarované hmoty vznikly pokročilou simulací v 3D softwaru, což usnadňuje výrobu těchto komplexních tvarů. 3D frézované jádro je na povrchu kryto laminátovou skořepinou. Tato technologie byla vyvinuta ve spolupráci s architektem Zdeňkem Fránkem. Výstavní plochy jsou omyvatelné a demontovatelné. Zakrývají technologická zázemí pro osvětlení a elektrické rozvody. U exponátu fragmentu Dalimilovy kroniky je pak uvnitř platformy ukryta oběhová soustava chlazená Peltierovým článkem s odvlhčovačem.

Interpretace sdělení

Dynamické ztvárnění instalace odkazuje k hlavnímu tématu českého pavilonu, kterým je voda. Ta určila prostorové vztahy a koncept erozivního působení na pevnou hmotu platforem. Tvary jsou koncipovány a skrze digitální fluidní simulaci deformovány podle předobrazu pískovcových útvarů, známých v české krajině. Postupné vrstvení sedimentů v jejich složení a délce etap určuje různé fyzikální vlastnosti jednotné stratifikace, závazné pro všechny hmoty instalace. Specifické erozní působení čteme na útvarech vždy ve stejné výšce.

 

 

Rozmanitost tvarů, které dokážou svým působením erozní činitelé v přírodě vytvořit, nás inspirovala k obrácení procesu, kdy z pískovcových bloků dílem sochařů vznikají skulptury. Necháváme simulované proudění erodovat lidskou rukou vytvořené objekty. Díky digitální simulaci jsme schopni napodobit procesy sedimentace a erozi pískovců, které probíhaly po miliony let a daly vzniknout typickým krajinným útvárům pískovcových měst.

Featured Image

Laboratoř ticha, Expo 2015

Příprava a realizace všech konstrukcí a obrobených tvarů

Místo: Pavilon České republiky, Miláno, Itálie 
Autor : David Sivý, Jan Tůma, Jindřich Ráftl
Spolupráce :  Andrej Boleslavský, Jan Nálepa, Miroslav Kukrál
Rok : 2015
Fotografie : Jan Mastník, Jiří Ryzsawy
Produkce: Full Capacity s.r.o.

 

 

„Máš- li nemocnou duši, tak se schovej v lese jako poraněné zvíře, on tě vyléčí. Temné stromy jsou němí přátelé. Přijmou tě mlčky a budou na tebe hodní. Čím pomaleji jdeme lesem, tím větší tajemství nám odkrývá “

anotace:      

Multimediální instalace Laboratorium Silencii byla představena v rámci Českého pavilonu na EXPO 2015, po skončení světové výstavy byla přesunuta do prostor NZM, kde je v současnosti k vidění.

Svojí podstatou reaguje na lidskou potřebu přítomnosti v přírodě. Výsledkem je komplexní obraz lesa v nemž se živá příroda snoubí s technologiemi a nabízí návštevníkům kromě poznání a odpočinku i jedinečný estetický a emoční prožitek.

Laboratoř ticha navozuje rozjímavou atmosféru českého lesa a za pomoci vyspělých technologií odkrývá tajemství světa rostlin jako novou, rozšířenou realitu. Součástí futuristické laboratoře jsou kromě živých rostlin také projekční plochy a kamerový systém. Ten je ovládaný z části návštěvníky a umožňuje jim mj. nahlédnout do jinak pro pouhé oko neviditelného světa rostlinných buněk. Systém je nejen originální podívanou do živého ekosystému, ale také po celou dobu sbírá data pro následnou vědeckou činnost botaniků. Kromě svého hlavního cíle – představit les jako významné místo duchovního odpočinku – chce instalace návštěvníkům nastínit atraktivní a přístupnou formou i vědecký pohled na český lesní ekosystém.

 

 

koncept:

Žijeme v odtržení od přírody a naše pobývání ve městech, autech, supermarketech, kancelářích či výrobních halách postupně zaplňuje naše životy. Věčně nám něco chybí a snažíme se najít klid a životní smysl všude jinde než tam, kde jsme mu nejblíže.

Živá příroda je i naším původním domovem, obklopuje nás, my jsme jí však zapomněli věnovat pozornost. Zapomínáme na jednoduché věci. Obyčejná návštěva lesa nám přijde uvolňující, dokonce zázračná. Člověk je sice bystrý tvor, přetvářející okolí ke svému prospěchu, sám je ale především výtvorem přírody. Lidská duše může v přírodě nalézat poznání, odpočiněk, inspiraci, energii a sílu.

Projekt Laboratoř ticha přímo reaguje na lidskou potřebu přítomnosti v přírodě. Ticho léčí a přivádí nás od pouhého povrchu do hloubky věcí. V přírodě můžeme nalézat čas, který máme sami pro sebe, klid a ticho - a právě ticho a klid jsou čím dál tím vzácnější. Třetinu České republiky pokrývá les, většinou volně přístupný komukoli. Jde o vzácné bohatství této země, jehož význam si často neuvědomujeme.

estetický x vědecký pohled:

Kromě svého hlavního cíle – představit les jako významné místo duchovního odpočinku a poukázat na jeho dechberoucí krásu – chce instalace návštěvníkům nastínit atraktivní a přístupnou formou i vědecký pohled na český lesní ekosystém. Nabízí tak strukturované informace týkající se například farmaceutického, ekonomického, ekologického či geografického významu té které rostliny a její role v ekosystému. 

Nejmodernější technika bude v instalaci využita pro upření pozornosti na krásu, která je všude kolem nás, bude však sloužit i pro nenásilné sdělování zajímavých informací. Návštěvník bude mít možnost spatřit lesní rostliny zblízka tak, jak to v reálné přírodě není možné. Může se opájet jejich krásou i pochopit jejich význam a funkci. Možná i díky prožitku z instalace se stane pozornějším návštěvníkem skutečného živého lesa. 

živá příroda x laboratoř:

Fyzická instalace zahrnuje nejen projekční plochy, ale především platformy s živými rostlinami (spolupráce na realizaci s botanickou zahradou PF UK). Květníky mají formu a podobu futuristické laboratoře. Zavlažování, umělé osvětlení rostlin i jejich katalogizace je přiznaná a odhalená. Instalace je tak i jistým varováním před situací, kdy nám příroda bude dostupná již jen prostřednictvím technologií.

reaktivita x neaktivita:

Návštěvník má možnost ovlivňovat “chování” instalace a obsah projekce. Novum interakce spočívá ve faktu, že je ovlivňována „neaktivitou“ - tichou přítomností. Právě tichá přítomnost diváka je tím, co otevírá bližší pohled na detail i jeho krásu. Význam tohoto typu interakce spočívá v jednoduchém sdělení, že tichá soustředěná pozornost je podstatným, avšak opomíjeným způsobem vztahování se ke světu, který nám může mnoho nabídnout a ze kterého se můžeme mnoho naučit.

proces:

Možnost pracovat na multimediální expozici pro český pavilon se naskytla po vítězství v soutěži, která proběhla v květnu 2014. První výsledky, v podobě zkušebního provozu, byly k dispozici od ledna 2015, kdy byl systém představen poradnímu sboru účasti ČR na EXPO 2015 a veřejnosti ve formě tiskové konference (13.1.2015).

Následovaly přípravy a poté samotná realizace v prostorech českého pavilonu, která probíhala téměř nepřetržitě v průběhu března a dubna 2015 tak, aby Laboratř Ticha byla připravena přivítat první návštěvníky 1.5.2015, kdy se otevřely brány světové výstavy EXPO 2015 v Miláně. V Českém pavilonu byla vystavena do 31.10.2015.

Následovala demontáž a převoz zpět do ČR, kde zanedlouho započala další instalace, tentokrát v prostorách NZM. Od slavnostního otevření (28.4.2016) je Laboratoř ticha přístupná veřejnosti jako stálá expozice.

Jednou z nejdůležitejších součástí projektu mezioborová a meziinstitucionární spolupráce technických, výzkumných a kreativních skupin. Spolu s využitím nejmodernejších technologií, novodobých výrobních procesů a unikátních vědeckých výzkumů prezentuje Českou republiku jako zemi konkuranceschopnou i  ve světovém měřítku.

 

http://labofsilence.com/cs

Featured Image

Výstava Útroby architektury

Spolupráce na vývoji tvarosloví dutiny.
Návrh fyzikálního modelu deformovaného materiálu, simulace deformací, příprava výroby a realizace. 

Místo: Dům umění města Brna
Autor : Miroslav Kukrál, Zdeněk Fránek
Rok : 2011
Fotografie: Petr Polák

 

 

„..aby se ta stěna prohnula jako bahno nebo žvejkačka.“

Plastika, obývací stěna Bílá dutina byla exponátem výstavy Zdeňka Fránka Útroby architektury v brněnském Domě umění.

Objekt je navržen pro konkrétní místo jako předsazená stěna laminátovaných polystyrenových bloků, doplňená sádrokartonovou konstrukcí a opatřena vodou omyvatelnou matnou fasádní barvou.

Plastika byla vytlačena sedmerem 3d těl, které se zanořily do hmoty která byla lehká jako igelit, ohýbala se jako těžká guma a klouzala jako samet.

00000332-2

Menu

Jiné projekty

Zajímá vás více?

Máte-li společné zájmy, neváhejte se na cokoliv zeptat.

2018 MKukral